Je z rukou a objímá, když je třeba,nejměkčí a nejhlubší mají maminky.Otevírá se pro děti a hřejejak z pece vytažený chleba,v ní rodí se dobré a ztrácejí špatné vzpomínky. Je plná bezpečí a kouzlit umí,rozpustí smutky a všechna trápení.Pálení a bodání zážitků hasí a tlumí,sevře tě a svět se ti promění.
Hlídám vlásky, aby do očí nepadaly,hlavně slečnám, někdy i mužům.Obejmu čelo ať zima je či slunce pálí,někdy prostá jsem z kůže,jindy zdobná a blýskavá být můžu.
Čekám, až opřeš o mě svou ruku,abys krok za krokem jistější byl či byla.Pomáhám chůzi babiček, dědečků,malých holčiček i kluků,když na schodech jim chybí jistota či síla.
Umím se usadit na stéble trávy,umím se kutálet po lidské tváři,umím si v dešti užít svou chvilku slávy,umím paprsek slunce do duhy rozzářit. Umím být sladká, když do louže skočím,umím být slaná ze smutného očka,umím tvůj prst maličko smočit,než uhádneš, snad neuschnu,když počkám.
Z výšky se dívá a potichu sleduje,jak lidé pod věží běhají, sedí, chodí.Zatáhneš za provaz a zvuk v něm čaruje,dunivé bim bam se v srdci mu zrodí.
Rozzářím louku jak malé sluníčko,kvetu a kvetu, než přijde můj čas.Pak do spousty padáčků foukneš maličko,pustím je do světa jak posly svých krás.
Když ozvu se, člověk v duchu počítáa pátrá, jak dlouho bude žít.V lese do cizích hnízd občas zavítám,nechám v nich vajíčko o víc nestarám se.A mám klid.
Jsem či nejsem, jak každý rozhodne se,pomáhám, podporuji, chráním.Tu rozpouštím smutek, tam samotu v lese,nevstoupím nikdy bez vyzvání. Pro někoho mám křídla a bílé šaty,pro jiného mám blízkého člověka tvář.Čtu lidskou duši a mám náruč jako z vaty,jen pomyslíš a jsem tu, kol hlavy svatozář.
Šimrá stromy drápky i ocasem,dovádí ve větvích a chvíli neposedí.Ve skrýších rozloupne pokladyschované před časem,že miluje oříšky tady všichni vědí.
Vzpomínám na ty časy,kdy jsem hlavou chtěl pohladit nebe.Šustil jsem listím a z výšky viděl krásy,dovádění s větrem bylo denním chlebem. Pak věnoval jsem člověku své tělo,aby z něj tvořil, co ze dřeva je mu třeba.Skříň, podlahu, postel voňavou skvělou,anebo stůl,na který položí čerstvě upečený chleba. Než skácel mě, mluvili jsme spolu.Prosil mě a pak děkoval.Dnes musíš ke mně pohled...