Archiv dne: 14. 11. 2026

Ilustrace k hádance č. 45

Je z rukou a objímá, když je třeba

Je z rukou a objímá, když je třeba,nejměkčí a nejhlubší mají maminky.Otevírá se pro děti a hřejejak z pece vytažený chleba,v ní rodí se dobré a ztrácejí špatné vzpomínky. Je plná bezpečí a kouzlit umí,rozpustí smutky a všechna trápení.Pálení a bodání zážitků hasí a tlumí,sevře tě a svět se ti promění.

Ilustrace k hádance č. 44

Hlídám vlásky, aby do očí nepadaly

Hlídám vlásky, aby do očí nepadaly,hlavně slečnám, někdy i mužům.Obejmu čelo ať zima je či slunce pálí,někdy prostá jsem z kůže,jindy zdobná a blýskavá být můžu.

Ilustrace k hádance č. 43

Čekám, až opřeš o mě svou ruku

Čekám, až opřeš o mě svou ruku,abys krok za krokem jistější byl či byla.Pomáhám chůzi babiček, dědečků,malých holčiček i kluků,když na schodech jim chybí jistota či síla.

Ilustrace k hádance č. 42

Umím se usadit na stéble trávy

Umím se usadit na stéble trávy,umím se kutálet po lidské tváři,umím si v dešti užít svou chvilku slávy,umím paprsek slunce do duhy rozzářit. Umím být sladká, když do louže skočím,umím být slaná ze smutného očka,umím tvůj prst maličko smočit,než uhádneš, snad neuschnu,když počkám.

Ilustrace k hádance č. 41

Z výšky se dívá a potichu sleduje

Z výšky se dívá a potichu sleduje,jak lidé pod věží běhají, sedí, chodí.Zatáhneš za provaz a zvuk v něm čaruje,dunivé bim bam se v srdci mu zrodí.

Ilustrace k hádance č. 40

Rozzářím louku jak malé sluníčko

Rozzářím louku jak malé sluníčko,kvetu a kvetu, než přijde můj čas.Pak do spousty padáčků foukneš maličko,pustím je do světa jak posly svých krás.

Ilustrace k hádance č. 39

Když ozvu se, člověk v duchu počítá

Když ozvu se, člověk v duchu počítáa pátrá, jak dlouho bude žít.V lese do cizích hnízd občas zavítám,nechám v nich vajíčko o víc nestarám se.A mám klid.

Ilustrace k hádance č. 38

Jsem či nejsem, jak každý rozhodne se

Jsem či nejsem, jak každý rozhodne se,pomáhám, podporuji, chráním.Tu rozpouštím smutek, tam samotu v lese,nevstoupím nikdy bez vyzvání. Pro někoho mám křídla a bílé šaty,pro jiného mám blízkého člověka tvář.Čtu lidskou duši a mám náruč jako z vaty,jen pomyslíš a jsem tu, kol hlavy svatozář.

Ilustrace k hádance č. 37

Šimrá stromy drápky i ocasem

Šimrá stromy drápky i ocasem,dovádí ve větvích a chvíli neposedí.Ve skrýších rozloupne pokladyschované před časem,že miluje oříšky tady všichni vědí.

Ilustrace k hádance č. 36

Vzpomínám na ty časy

Vzpomínám na ty časy,kdy jsem hlavou chtěl pohladit nebe.Šustil jsem listím a z výšky viděl krásy,dovádění s větrem bylo denním chlebem. Pak věnoval jsem člověku své tělo,aby z něj tvořil, co ze dřeva je mu třeba.Skříň, podlahu, postel voňavou skvělou,anebo stůl,na který položí čerstvě upečený chleba. Než skácel mě, mluvili jsme spolu.Prosil mě a pak děkoval.Dnes musíš ke mně pohled...