
Přibzučel na sluncem zalitou kopretinu
Přibzučel na sluncem zalitou kopretinu,pil dlouho a brumlal jí sladká slůvka.Když dotkl se květ večerního stínu,odletěl, jak nevděčný do větru mluvka.

Přibzučel na sluncem zalitou kopretinu,pil dlouho a brumlal jí sladká slůvka.Když dotkl se květ večerního stínu,odletěl, jak nevděčný do větru mluvka.

Dívá se pokaždé, když se kouknu,směje se stejně jako jánebo nosík jako já při vrčení krčí.Neopič se! občas se na něj houknu,vůbec to nepomáhá a nejde do něj strčit. Tuhle jsem mu chtěla dát pusu na čelíčko,přála jsem si, aby řekl třeba Díky!Měl na sobě jako já navlas stejné tričko,chladného zrcadla dotkly se mé rtíky.

Těší se na večer, těší se na ráno,těší se, až naleští i poslední stoličku.Rád by prý od pasty dostal přidáno,rád by si při práci zazpíval písničku. Tančí s pastou na všechny strany,tu rychle tu pomalu, a čistí a čistí.Když ptám se ho:Copak máš na dnešek,copak máš za plány?Jestli mi roste zub prý rád by zjistil.

Vlezla mi do boty barevná žížala,kličkuje sem a tam, asi cestu hledá.Musí se držet, aby se nesmála,když vážu ji do kličky, šimrám ji,že vydržet se to prý někdy nedá. Občas se klička utáhnout nepovede,pak na mě z boty rozevlátě mává.Tiším ji: Neboj, tak znovu!A nakonec to svedem‘.Čím dál tím raději se kličkou v botě stává.

Zapískal ve křoví.Očesal listí.Na nebi rozehnal dešťové mraky.Na pozdrav odpoví:Buďte si jistí.Umím vynést draky na nebe,umím plachtit s ptáky.A sušit slzy taky.

Bydlím na dveřích a moc ráda cvičím,ráda se dotýkám lidské dlaně.Stiskneš mě a dveře marně syčí.Otevřu je a ty jdeš snadno za ně.

Zahání tmu a tančí tuze ráda.Probouzí ji zápalky políbení.Nemá tvář, boky či záda,chlad v teplo pro pohled mění. Jedna je štíhlá, druhá buclatá,třetí v kalíšku si hoví.Ta je prostě bílá, ta má šat ze zlata.Až dotančí, zhasnou.Kdo ví?

Šimráš mě chvilku v dlani,teď zlehka neseš sedm puntíků.Než roztáhneš křídla, smím šeptat přání,schováš se zatím v záhybu na triku.

Přišel k nám zahradník.Nikdo ho nezval ani.Těžko mu řeknem‘ Díkza hromádkování. Nedívá se kolem sebe,jen hrabe a ztratil asi mapu.Z hromádek prý rád by viděl nebe.Říkám mu Vždyť nevidíš.Hrabe dál a zabručel Chápu.

Když chci se dívat na tebe,jsi na to moc blízko.Slunce tě nepálí, mráz nezebe,nevadí ti ani můj veselý výskot. Vozíš se na víčku nahoru a dolů,jak na bláznivém tobogánu.Co zajímá nás, na to mrknem‘ spolu.Večer dáš oko spát, budíš se s ním v ránu.