
P. F. 2026
Milí lidé našeho věku, kéž se naše kroky rokem 2026 shodují délkou i směrem s naším nejvnitřnějším pocitem...

Milí lidé našeho věku, kéž se naše kroky rokem 2026 shodují délkou i směrem s naším nejvnitřnějším pocitem...

potkal jsem dívku co slyší mlčela ze zvyku desítky dlouhých let vzpomínkou sáhla na tóny světa vyšší...

sklopím oči a na chvíli se ztratím tak ona v pokoře slova kreslí obraz duše přikrčená čeká až sebevědomí se vrátí...

Najednou se z nebe snesla krásná zelenozlatá vážka a usedla poblíž jednoho z věnců. Po chvíli dvakrát či třikrát volně obkroužila rakev a zmizela ...

proud slov jak paprsek rozrazil mlčení když Měsíc a Odvaha dosáhli úplnosti v lehkosti vydal se svět kolem proměnit...

až Čas zaklepe na své vlastní dveře pak otevře se Mysl a vyplují obrazy třeba o koni co létá ač neopeřen...

Dívka kráčela procházkou známými cestami. V hlavě se honily myšlenky nejprve obvyklým tempem...

čekalo mimo čas až noha šlápne a ruka vyloví jej ze dna...

Ta kráčí kruhem každý krok zmenšuje jeho poloměr po křivce otazníku jak lehké je být zebře pruhem...

ššš eptej mi o kráse mé vemněženy klidně mi slova i dvakrát zopakuj vzpomínky obav něhou zasněženy a na chvíli tuhle prosebně volám Stůj