Sedíte zpocení ve stínu keře, abyste za malou chvíli znovu dobrovolně vstoupili do odpolední červencové výhně a proměňovali část země ze skladiště odpadu v ráji vegetace na cosi harmoničtějšího. Vzhlédnete k nebi a uvidíte Motýla. Velkého motýla a až neuvěřitelně rychlého.„Ahoj. Počkej chvíli! Můžu si Tě vyfotit?“Samozřejmě nečekám, že odpověď uslyším, samozřejmě čekám, že odpověď uvidím. Motýl zmizí za keřem. Tak nic. Vzápětí se...
Uprostřed upracovaných myšlenek, obalený zpocenou únavou z manuální práce spojené se zemí. Zvednu hlavu… a na nádherné kresbě z mraků klenot. probarvil Motýl pohled na mé nebeotiskl sebe do vatových obláčkůtu chvíli ten mžik ten vesmírný obrazz nějž v úpatí zad lehounce zebelehce jsem uchopil a vložil do sáčkuchtěl jsem ho schovat si pro strýčka Příhoduv náprsní kapsičce bude mi nablízkusotva se dotkl...
Známe to všichni. Pro jednoho dětská hra s pomíjivými obrazy v mracích, pro jiného náhodná seskupení vodních par, pro dalšího příběhy. Pro dávného indiána Hladí Slovem je obrazovou knihou Velkého Ducha plnou symbolů. Zdánlivým paradoxem může být, že symbol může vzniknout i z důsledku ne právě obdivovaných stop letecké dopravy. Vše je Velký Duch 🙂 Věnováno lidem a energiím...
Přijeli jsme do malého kempu u přehrady. Za okénkem seděla na maminčině klíně pomocnice. Bytost plně zaujatá možností být součástí tvoření potvrzení o zaplacení vstupu.Přicházela slova pro tuto vílu. Když jsem začal psát, najednou jsem zjistil, že nepíšu pro ní, ale odrazy uvědomění, které skrze ní přišly, jsou ale určeny mně či dospělým obecně.Ponořil jsem se tedy znovu do obrazu téhle...
Původně jsem chtěl napsat pár veršů, pak přišel nápad, že některé verše jsou psané v notových linkách a jsou hlasy, které je z nich dokáží převést do melodií.
Tolikrát váhal, jestli má nakonec jet. Tolikrát se rozhodoval a ptal se sám sebe. Tolikrát se ptal mě. Odcestoval i se svou nemocí. Vybavil se mnohými léky a odhodláním. V kombinaci s toužebně očekávaným cílem by se měl rychle uzdravit.Těžko se mi to říká, ale… Pořád ještě váhám, jestli to vlastně mám říct. Když to zkusím vyslovit pro sebe, i tak...
Stává se vám, že jste asi šli do kina a asi se vám to líbilo? Nebo jste s něčím asi souhlasili a ono se vám to asi nevyplatilo? A byli jste někdy asi mokří z vycházky? Magické ASI. Tahle tři písmenka, tohle jednoslabičné slovo se svou jednoduchostí prodírá do slovníku a lákavě voní, leskne se, přímo se nabízí. Když si jej poslechneme od...
viděla srdce plout a otisknout se do oblohy viděla zlatou záři kolem slunce i dneška aby člověk viděl musí objevit pro to vlohy aby člověk zářil musí přijmout a rozpustit „cesta je těžká“
tak jsem tu a odevzdávám co myslím že bych měl a je mi bráno o čem jsem nevěděl a blížím se nahotě v níž sestoupil jsem na tuto planetu
soustředění na plátně pokory a úcty dar příležitosti právě tady právě teď se nadechnout chrám tiše promlouvá sterými zdánlivě nemluvnými ústy světlo zrozené v plameni svíčky…
