Chtěl jsem ho chytit,zmizel mi, jak jsem se probudil ráno.Nemá rád, když moc světel svítí,v zákoutích dušičky má rozestláno. Chtěl jsem ho pozdravit,ale běžel jak závodník,nemusí jíst a nemusí pít,někdy trvá věčnost, jindy okamžik. Chtěl jsem ho prosito příběh podle mého přání,on tajemství v příbězích do spaní nosí.Někdy se slzičkou, jindy k popukání. Pak zmizel.Už si s ním v noci nepřipiju.A...
Někdy jsem ze dřeva, někdy z cihel třeba,někdy mám čepici třeba z plechu.Schovám tátu mámu děti, i návštěva se vstřebá,místa mám dost pro kočičku, pejskai pro křečky a jednu psí blechu.
Vylétá do světa, aby ho zdobil,zkouší, jak sluší mu barvy květů.Tu a tam zastaví, aby s květem pobyl,sosáčkem ochutná, pak vypráví to světu.
Umí se převlékat do mnohých šatů,umí studit i hřát.Umí být průzračná i schovávat se v blátu,umí padat z výšky a z vloček se smát. Umí být tvrdá jako kámen,umí být drobnou slzičkou,uctivě se uklání před ní plamen,umí být slaná i sladká maličko.
Pět strážců hlídá dlaň plnou řek a potoků.Čtyři rovní v čele a jeden menší stranou.Ten ukazuje,ten střed si hlídá,ten prsten nosí,ten uklánět se umí hodně do boku.Ten maličký projdesnadno do příběhu branou.
Hostí ve dne Slunce a v noci Měsíček.Nikde nekončí ani nezačíná.V noci je hvězdné, jak louka plná kytiček,člověk prosebně k němu ruce spíná. Někdy je jak šmolka,jindy se trochu mračí.Každičký kluk ho zná i každá holkaten rád má na něm obláčkya ta zas duhu radši.
Když chci se dívat na tebe,jsi na to moc blízko.Slunce tě nepálí, mráz nezebe,nevadí ti ani můj veselý výskot. Vozíš se na víčku nahoru a dolů,jak na bláznivém tobogánu.Co zajímá nás, na to mrknem‘ spolu.Večer dáš oko spát, budíš se s ním v ránu.
Šimráš mě chvilku v dlani,teď zlehka neseš sedm puntíků.Než roztáhneš křídla, smím šeptat přání,schováš se zatím v záhybu na triku.
Sedíme na nose a zkoumáme svět,šeptáme očím, co v něm je k vidění.Tu malé písmenko, v dálce drobný květ,bez nás se očím jejich svět promění.
Je lehčí než pírko a ráda létá,nechá se vyfouknout a větrem nést.Jen krátkou chvíli užívá světa,duhové bříško má jak pozdrav z hvězd. Létavé nic a po dopadu flíček,vlhký polibek dá zemi či ruce.Má od úžasu v sobě klíček,a ještě víc, když je jich kopa či tucet.