kouzelníkova zpověď

Kdysi dávno bývali na zemi kouzelníci. Tedy, nejen kdysi dávno. Vlastně jsou pořád. Někteří to o sobě vědí, některým to připomene jejich rod se svými tradicemi, někteří to nevědí. Když máte štěstí, nechá se vám kouzelník poznat. A když máte ještě větší štěstí, svěří vám něco ze svého náhledu na svět.

jen lehké stíny smutku šimrají tváře
vsakují se hlouběji a … tam náhle zmizí
mysl zkušená už točila v tisících kalendáře
takové stíny dávno jí nejsou cizí

jen dřív uměly prosáknout až k Duši
teď v neznatelno se tiše mění
obratný kaligraf smočil pero v tuši
je to Život a kreslí do sebe sama snění

v každé zatáčce jeho tahu
v každé kontuře slábnoucí do vytracena
tepe v horké dlani pavučina vztahů
kresba dlaně je nadmíru pak cenná

v koutku oka malá kapka sedí
Úžas ji stvořil a drží ji Vědomí
když přes kapku Lásky člověk na svět hledí
už vidí v něm jedno velké My

zastesklo se kouzelníku po blízkosti s blízkou
nechal lehounké listy stesku tiše sedat
když už klouzaly nad zemí tolik nízko
vydal se zpátky po stopách hnízdo stesku hledat

šel vzhůru a vlastně do nitra svého kráčel
když Stesk chtěl najít Úsměv musel skrýt
cesta začala se do spirály stáčet
na ní dokonce i Boží mlýn přestal chvíli mlít

šel a výšky ani hloubky se nezalekl
k Poznání vzdal se plně sebe sama
viděl jak na konci cesty pokorně si klekl
v něm klečel král kouzelník šaman i láma

klečel v něm loupežník a pirát a lapka
čekali všichni co bude s nimi dál
klečel v něm kámen bříza a na nich…
bergamotu kapka
tu na špičku prstu kouzelník si vzal

a…
jak to bylo dál…