Večerní procházka pár dní po měsíčním novu, druhý jarní den. Cesta prošlapaná mnohotisíckrát… a v tom úplně nový pohled…

vzhlédneš
tmavnoucí svět šeptá své vzkazy
co ve dne neuvidíš
z toho večer Tě jemně mrazí
starý strom spojí své větve
snad ozvěnu klapnutí ještě můžeš slyšet
obrazy v galerii nemé i netvé
je naše a mluví se v ní nekonečně tiše
do srdce vetknutý úsměv z nebe
všechna srdce se rázem smějí
věříš že Vesmír zdraví právě Tebe?
jen když Ano odpovíš
vesmírné zázraky se Ti potom dějí
hledej své Ano
klopýtej Rozumem ale nepřestávej
až zarozumné Vím Ti bude přáno
úsměv ze srdce vezmi a všem ho dávej