na lžičce

Mám moc rád medovník. Není to dlouho, co jsem poznal svého vítěze mezi nimi. Pochází ze Sudoměře, kde se rodí v kouzelných rukách…

našel jsem na lžičce sousto vábné
voní medem a zemí a láskou k ní
nenajdeš stezky solné či hedvábné
co vedou tam kde medové sny sní

do medu zalitý okamžik na památku
i poslední detail v něm zachycený žije
kolem květ skládaný z průhledných plátků
úsměv vzkaz radost i špetička nostalgie

v plátech prostřený příběh trpělivé snahy
co vede ruce v úsměvu a pevné jistotě
na tomto místě a teď
snad jen pohled v dálku vlahý
v nehmotném světě snů vše v kouzelné čistotě

spatřil jsem oči co tančí na hraně medovníku
mlčel jsem a hleděl v ně bez přestání
viděl oživlou Zemi a šeptal slova díků
viděl jsem sebe jak se před ní skláním

našel jsem na lžičce kytici příběhů
posílám Díky po sudoměřském vánku
vidím obraz řeky jak vrací se do břehů
jak souznění člověka a Země vrací se ze spánku

našel jsem na lžičce víc než můžu sníst
stačí jen zpomalit a naslouchat
díky za psavou kuchařskou ruku co teď mohu číst
pokoru a úctu jí na dálku mohu vzdát