doteky obřadu

soustředění na plátně pokory a úcty
dar příležitosti právě tady právě teď se nadechnout
chrám tiše promlouvá sterými zdánlivě nemluvnými ústy
světlo zrozené v plameni svíčky…
s první kapkou v misce jala se mysl Okamžikem plout

miska misce šeptá vodou prostoupený vzkaz
dělí se o málo co může být vším
dělí se o poselství jež zprvu možná neslyšný má hlas
v ozvěnách misky koluje jemné Vím

voda prýští ze šafránového džbánu
aby stvořila hladinu která sílí a stoupá
aby miska byla zrnkem v nadvesmírném plánu
aby plnost byla podstatou jež na hladině se houpá

voda jako zvučitel jenž příběh vypráví
ode dna misky až do zvolnění u okraje
Radost Okamžik znovu a znovu oslaví
s každou vrchovatou hladinou tiše zraje

úplnost sedmi plností
jen špetka pochyb ulpěla před oltářem
je plnosti dosti a řada ladí
právě včas se vůně očistná rozhostí
naleští misky už bez pochyb do nejvyšší záře

květiny barví v pořadí třetí
rozjasní potěší zahřejí skrze oči
jednoho a téhož jsme v Okamžiku děti
iluzi života spící smíme do poutní torny stočit

pár kroků zpět a dech se ztratil
sám v sobě zmizel beze stopy
nesčetněkrát Pokora prodlouží co Čas krátí
nesčetněkrát podrží
a znovu a znovu 
… dokud hledající nepochopí