brusné ASI

Stává se vám, že jste asi šli do kina a asi se vám to líbilo? Nebo jste s něčím asi souhlasili a ono se vám to asi nevyplatilo? A byli jste někdy asi mokří z vycházky?

Magické ASI. Tahle tři písmenka, tohle jednoslabičné slovo se svou jednoduchostí prodírá do slovníku a lákavě voní, leskne se, přímo se nabízí. Když si jej poslechneme od lidí ve svém okolí, nemusíme být z ASI nadšení, zároveň si ale můžeme uvědomit, že i nám může dobře posloužit.

ASI osvobozuje. Tupí ostré hrany všeho, k čemu se přiblíží. Je váhavostí poutníkova kroku pro směr i délku, je mezzo piano tónem v partituře klavíristy, je jemným pastelem na malířově paletě vedle sytých barev. Každý z nás je poutníkem, klavíristou, malířem.

ASI zjemňuje a odlehčuje razanci slova, ke kterému jej pustíte, ubírá jistotě, která by mohla někoho dráždit, ztiší hlasitost, zjemňuje sytost barev.

Zítra přijdu.                                       Zítra asi přijdu.

Můžu ti půjčit.                                  Asi ti můžu půjčit.

To se mi nelíbí.                                  To se mi asi nelíbí.

Příští týden to bude.                      Příští týden to asi bude.

To je nejlepší.                                    To je asi nejlepší.

Kouzlo krátkého ASI. Kličkuje, klouže, uhýbá. Svému majiteli dává svobodu. On přece neslíbí, že přijde, může přijít, ale nemusí. Svému kolegovi může půjčit peníze, ale kdyby přišlo na věc, závazek to není. Ani nedošlo k rozhodnutí, že je mi něco nepříjemné, že se mi to nelíbí. Příští týden mohu do kalendáře napsat pouze s otazníkem. A výběr nejlepšího se může v mžiku změnit.

Na mě působí větší množství ASI ve větách kolemmluvících stejně, jako když z pevné půdy pod nohama vstoupím do podmáčených blátivých půd, někdy přímo na blata. Z jasných kontur věcí a lidí kolem mě se stávají rozpité, o které se nemohu opřít, z opatrnosti se k nim nemohu ani více přiblížit, protože si nejsem jistý, kde přesně už je skutečný projev hmoty. Místo jednoho směru, na který se soustředím, vytvoří ASI dva protichůdné, jeden je jasnější, ale druhý nemohu přejít bez povšimnutí. Každý krok na této cestě musí být připravený otočit se do směru zcela opačného.

ASI vzdaluje. Přirozeně, podvědomě zvětšuje mou opatrnost. Kdykoliv se v praktickém životě objeví volba mezi nejistým světem ASI a jistotou, volím ten druhý. Ne podle toho, jaké odpovědi chci slyšet, jak ladí s mými názory. Ale pro své ostré obrysy, pro svou pevnost tvarů a umístění, sytost barev, zřetelnost tónů. V takovém světě je pro mě snazší volit cestu, a proto si jej podvědomě vybírám.

ASI brousí hrany sdělení, zároveň věrně odráží charakter majitele. Když něco nemá hrany, je to zaoblené, zakřivené. Nemůžete se o to říznout či škrábnout, těžko to uchopíte, obtížněji to zachytíte, může to být kluzké. Když někdo nemá hrany… Nedotkne se vás či neublíží jasným názorem či sdělením, ale nemůžete se na něj spolehnout, těžko jej pochopíte, obtížněji jej podržíte v případě potřeby, může být kluzký…

Hojnost ASI v mém slovníku mi může pomoci uvědomit si, že nemám jasno, vyhraněno, jisto ve svém světě. Mohou se mi postupně vzdalovat dříve blízcí lidé, mohu být pro ně neuchopitelný, nespolehlivý, nečitelný.

Bez ASI se ale neobejdeme. Brusné ASI otevírá prostor, svou váhavostí nabízí možnost zkoumat, prověřovat, objevovat nové cesty i v místech, kde už dávno panuje jistota. Naznačuje i respekt k vyšším řádům, které nejsem schopen dostat pod kontrolu a odpovídat jasně a jistě na absolutně všechny otázky. ASI má i řadu příbuzných, jako například „zřejmě“ či „pravděpodobně“. ASI má svůj nezastupitelný význam. Je-li správně použito, ostatně jako cokoliv jiného.

Naslouchejme tedy pečlivě ASI v sobě i okolí a vnímejme, jaké vzkazy o lidském nitru nám i světu přináší. Hledejme hranici, která dovoluje ASI používat s plným vědomím významu a neztrácejme své kontury jejím překračováním…