Obloha se ve mně shlíží,jsem její malé zrcadlo.Když se lesu oči klíží,jsem pro zvířátka lákadlo. Mívám vody náruč plnou,pečlivě ji probublám.Seznámím ji se Sluncem i s Lunou,pak ji podám třeba vám. Dávám napít lesní zvěři,osvěžím i člověka.Kdo síle mé vody věří,větší zázrak nečeká.
Nemám nos,mám kabát černý.Létám bos s červenou čepicía jsem svému lesu věrný. Zaťukám Ťuky, ťuk!a čekám, zda ozve se Dále!Chodbičky prohlédnu,tiše ani Muk!Vyzobu dobroty,při chuti jsem stále.
Ukrývám zrníčka, lůj i oříšky,drobné i větší, vždy lákavé a chutné.Hosté vlétají do mě jak do spížky,když nemám co nabídnout, bývám smutné. Radost mám, když v zimě pomáhám,tou dobou může být v jídle nouze.Kosům, sýkorkám, pěnkavám,kdo přiletí, zobe tu krátce či dlouze.
Hledám hlasy, hledám zvuky,ať je mohu ochutnat.Mám vše rádo z první ruky,slovům umím naslouchat. Na hlavě se točím světem,náušnice nosím.Červenám se zimou, potívám se v létě,hlavně do mě nekřič zblízka.Prosím!
Radila se paní,že má lehké spaní.Že prý každou noc,manžel funí moc. Taky že prý potmě dupe,naježí se jedním šupem.Vám je, paní, rada těžká!Vždyť vy máte za manželapichlavého …
Uhýbejte, já už letím!Zlatý lesk a sláva veliká.Snad netrefím kopu smetí,na cestě jsem málem srazilkamaráda střevlíka. Nechám slunce tančit na svých zádech,barvy ať se mění od zelené k zlaté.Nad krásou mých krovek dopřeju vám nádech,užijte si chvil, dokud mě tu máte.
Tiše předu nepřekážím,zdobím prázdné rohy.Malé velké mušky vážím,citlivé mám nohy.
Otiskla se na dvorečku,otiskla se v blátě.Nesmí s námi do domečku,stejně jako boty tvojestejně ona zná tě.
Jsem rukama, co chytnou tě kolem ramen,pak přitisknou tě k sobě silně anebo lehce.Umím potěšit a hřát jak nejsilnější plamen,skryju tě před světem, když zdá se, že tě nechce. Mohu se zavřít a být tvým bezpečím,mohu se otevřít a nechat tě letět dál.O kouzle mé moci se snadno přesvědčíš,kdo jednou zkusil, vrátit se do mě si pak přál.
Jsem všude, kde o mně nemluvíš,utíkám, když slyším hudbu anebo hlas.Rádo mám, když ve mně sedneš si anebo spíš,umím pro tebe zastavit i Čas. Nejblíž jsem, když daleko jsi od zvuků,přijdu a rádo zakryju tvé uši.Někdo se mě bojí a skrývá se do hluku,že bydlím i v tobě, možná už tušíš.