Jsem všude a třeba mě nevidíš,pálím, když vletím ti do očí.Hlídám svět i v době, kdy ty spíš,někdy mě Vítr vezme a do výšky roztočí. Sedám si na věci, když se nehýbají,létám na polních cestách a na polích.Sny o mokrých hadrech se mi občas zdají,když vzbudím se suchý, létám jak smích.
Zalehnu kraj a pohledy lidské polykám,vidíš jen na pár kroků anebo svoji ruku.Jsem bělavá a ráda tajemno si tkám,oblohu schovám očím holčiček i kluků.
Uvízl jsem mezi tvýma očima,jsem první, kdo z tebe vše potkává.Už z dálky vím, co smrdí a co je prima,že bych se spletl, se nestává. Ohřívám pro tebe vzduch,a čistím ho, když ho dýcháš.Když smrkáš, je ve mně rachot a ruch,když dáš mě nahoru, jsem Pýcha.
Pohlaď mě,pojď se mnou tvojí dlaní,jsem řeka, co teče mnoha směry.Někdo čte ze mě, o čem Rozum nemá zdání,o životě, který nelze žít bez důvěry. Pohlaď mě,jsem mělká či hluboká a jiná u každého,zdobím ti dlaň už od malička.Jsem průvodkyně života tvého,jsem kresba, mapa anebo jen hříčka.
Válím se, nic nedělám,raději s tebou než sama.Opačnou stranu spěchu znám,nic neslíbím, nemůžu zklamat. Mám prázdno tak ráda,když děje se kolem jenom NIC.Zůstaň bez hnutí, zní moje rada,zívat můžeš ještě mnohem… víc.
Z jedné strany tvrdá jsem,z druhé hebká jak mech.Lehce si poradím s otřesem,nad odřeným kolenem cyklista vzdech‘. V náruči svojí hlídám tvou hlavu,řemínkem chytnu se ti pod bradou.Nečekám za službu žádnou slávu,těším se tvým zdravím, a ne svou parádou.