Chtěl jsem ho chytit,
zmizel mi, jak jsem se probudil ráno.
Nemá rád, když moc světel svítí,
v zákoutích dušičky má rozestláno.
Chtěl jsem ho pozdravit,
ale běžel jak závodník,
nemusí jíst a nemusí pít,
někdy trvá věčnost, jindy okamžik.
Chtěl jsem ho prosit
o příběh podle mého přání,
on tajemství v příbězích do spaní nosí.
Někdy se slzičkou, jindy k popukání.
Pak zmizel.
Už si s ním v noci nepřipiju.
A přece to není smutek, ani svízel.
Dřív jsem ho v noci snil,
teď ho žiju…

sen