
Hledám škvíru pro svoje zuby
Hledám škvíru pro svoje zuby,musí být přesně pro mě ulitá.Když ji najdu, nechci se chlubit,jen otočím se jednou dvakrát…dveře se otevřou,radost z úspěchu ke mně zavítá.

Hledám škvíru pro svoje zuby,musí být přesně pro mě ulitá.Když ji najdu, nechci se chlubit,jen otočím se jednou dvakrát…dveře se otevřou,radost z úspěchu ke mně zavítá.

Sedíme na nose a zkoumáme svět,šeptáme očím, co v něm je k vidění.Tu malé písmenko, v dálce drobný květ,bez nás se očím jejich svět promění.

Pomalu stéká a je slaná,ta zrozená z radosti,ta z bolesti,ta smutkem uplakaná. Čistí duši a oplachuje tvář.Kdo říká, že nikdy mu neteklaje sedmilhář.

Chodí se mnou,dělá stejné kroky i pohyby.Nemá tvář a plíží se tmou,před světlem uhýbá,prý se mu nelíbí. Když posvítím na něj, zmizí.Když zhasnu, též.Odvaha je mu cizí,zbaběle za mě se schovává,nejraději bych řekl Sám si běž!

Otiskla se na dvorečku,otiskla se v blátě.Nesmí s námi do domečku,stejně jako boty tvojestejně ona zná tě.

Těším se, až ruce do mě dáš,schovám je a pohladím.Někdy háček je mi domovem,jindy topení, bazén nebo pláž,s vodou sladkou i slanou si poradím. Vypiju vodu z celičké kůže,abys nesmáčel/a podlahu nebo tričko.I lehnout si na mě klidně můžeš,osušit bříško, záda anebo líčko.

Tiše předu nepřekážím,zdobím prázdné rohy.Malé velké mušky vážím,citlivé mám nohy.

Sotva do lesa vkročím,už o mě ví a všem to prozradí.Hlavou v korunách stromů točím,zda spadne jí peříčko modré,co oči i duši pohladí.

Z jedné strany tvrdá jsem,z druhé hebká jak mech.Lehce si poradím s otřesem,nad odřeným kolenem cyklista vzdech‘. V náruči svojí hlídám tvou hlavu,řemínkem chytnu se ti pod bradou.Nečekám za službu žádnou slávu,těším se tvým zdravím, a ne svou parádou.

Válím se, nic nedělám,raději s tebou než sama.Opačnou stranu spěchu znám,nic neslíbím, nemůžu zklamat. Mám prázdno tak ráda,když děje se kolem jenom NIC.Zůstaň bez hnutí, zní moje rada,zívat můžeš ještě mnohem… víc.