
Jsem příběh, co dobře končí vždycky
Jsem příběh, co dobře končí vždycky,plný princů, princezen a draků.Pomáhám naději a víře v život lidský,ve kterém láska vítězí a štěstí prší z mraků.

Jsem příběh, co dobře končí vždycky,plný princů, princezen a draků.Pomáhám naději a víře v život lidský,ve kterém láska vítězí a štěstí prší z mraků.

Hostí ve dne Slunce a v noci Měsíček.Nikde nekončí ani nezačíná.V noci je hvězdné, jak louka plná kytiček,člověk prosebně k němu ruce spíná. Někdy je jak šmolka,jindy se trochu mračí.Každičký kluk ho zná i každá holkaten rád má na něm obláčkya ta zas duhu radši.

Pět strážců hlídá dlaň plnou řek a potoků.Čtyři rovní v čele a jeden menší stranou.Ten ukazuje,ten střed si hlídá,ten prsten nosí,ten uklánět se umí hodně do boku.Ten maličký projdesnadno do příběhu branou.

Umí se převlékat do mnohých šatů,umí studit i hřát.Umí být průzračná i schovávat se v blátu,umí padat z výšky a z vloček se smát. Umí být tvrdá jako kámen,umí být drobnou slzičkou,uctivě se uklání před ní plamen,umí být slaná i sladká maličko.

Vylétá do světa, aby ho zdobil,zkouší, jak sluší mu barvy květů.Tu a tam zastaví, aby s květem pobyl,sosáčkem ochutná, pak vypráví to světu.

Někdy jsem ze dřeva, někdy z cihel třeba,někdy mám čepici třeba z plechu.Schovám tátu mámu děti, i návštěva se vstřebá,místa mám dost pro kočičku, pejskai pro křečky a jednu psí blechu.

Chtěl jsem ho chytit,zmizel mi, jak jsem se probudil ráno.Nemá rád, když moc světel svítí,v zákoutích dušičky má rozestláno. Chtěl jsem ho pozdravit,ale běžel jak závodník,nemusí jíst a nemusí pít,někdy trvá věčnost, jindy okamžik. Chtěl jsem ho prosito příběh podle mého přání,on tajemství v příbězích do spaní nosí.Někdy se slzičkou, jindy k popukání. Pak zmizel.Už si s ním v noci nepřipiju.A...

Dívá se očima dávných časů,chodíme za ní přes dvůr jen pár kroků.Vidí v nás pravnučkách radost a krásu,slyšíme příběhy staré snad sto roků. Někdy se zadívám do jejích očía čtu si v nich, i když neznám písmena.Čekám, dokud jiskra z nich nevyskočí,zář kolem ní zlatavě je zelená.

Obloha se ve mně shlíží,jsem její malé zrcadlo.Když se lesu oči klíží,jsem pro zvířátka lákadlo. Mívám vody náruč plnou,pečlivě ji probublám.Seznámím ji se Sluncem i s Lunou,pak ji podám třeba vám. Dávám napít lesní zvěři,osvěžím i člověka.Kdo síle mé vody věří,větší zázrak nečeká.

Z výšky se dívá a potichu sleduje,jak lidé pod věží běhají, sedí, chodí.Zatáhneš za provaz a zvuk v něm čaruje,dunivé bim bam se v srdci mu zrodí.