bezeslovné hlubiny

Zážitky z impro, když nejen nevíte, kdo a kým jste, ale dokonce se ani nemluví.



bezeslovné hlubiny

stál on uprostřed ticha
obklopen příběhem a četl jej v zrcadlech protilehlých očí
odpor či touha je tu lichá
jen číst co psáno jest když Osud pero smočí

úžas prosvítá skrz dospělé tváře
konečně děti vrací se na svá místa
semínka sebraná ze semináře
v nich Příběh zaklel Pravdu

ten prohnaný alchymista
stála Ona uprostřed ticha proti němu
ač nepohnula se teď stojí s ním
teď bez dechu podává mu náruč vjemů
jen pohladí je a výdech zpívá Vím

stojí proti sobě uprostřed ticha
ne jak rozžhavené protipóly
společná ruka zbytky vůle míchá
úmysly propadly do bezedné štoly

milostné dotyky a vraždící dýka
zloba zrady a radost namotané příze
v tichu slyšel jsem hlasy cosi říkat
to Příběh po vláskách hladí Mysl
má milá nech to být neuklízej

po tichu na scéně ticho u diváků
Příběh dojíždí daleko za cílovou pásku
s rozpětím křídel obřích ptáků
krouží nad Veniem
a stíny svých křídel kreslí… Lásku