vzpomínkou

Památka zesnulých. Památka zní ale trochu uzavřeně, ukončeně. Když podlehnu tomuhle dojmu, mohu odpojit tak důležitou a podstatnou část sebe, že smysl mého života zůstane tajemstvím…

vzpomínkou

vítr vane z minula
nese obrazy známé i tušené
galerie tiše plynoucí a plynulá
tu rysy ostré tu shovívavě mlžené

blízcí dřívbylci někomu na dosah
jinému odpluli v ozvěny nedohledna
vzpomínkou překačujem‘ Času práh
kruh moudrých z minula do následna

vzpomínkou jíž úcta dává vůni
zdravice s těmi jimž jsme budoucností
odvaha poznávat větší hloubky tůní
kterými Čas skrývá klíčové maličkosti

vzpomínkou poslat díky a odpuštění
hledačům štěstí v řetězech lidských generací
tak málo může současno jednou pro vždy změnit
vzpomínkou díků se staletá pnutí ztrácí

i my jsme dřívbylci budoucích
i z našich vibrací se nové světy rodí
kéž spirálu Času rozpouští vnitřní smích
v objetí se všemi kývem‘
tak u nás lidí to takhle chodí...

šťastny ať jsou všechny bytosti o(m)