v záčasí
Čas drobí či natahuje kroky domluva s ním je vždycky těžká pletou se lidské duši dny hodiny a roky soutěží s Časem lidské mysli koloběžka
Štítek: poezie
v rekonstrukci
Co dělá impro? Impro ve smyslu improvizačního divadla. Diváky může pobavit, protagonisty také, mimo to je také může...
vzpomínkou
Památka zesnulých. Památka zní ale trochu uzavřeně, ukončeně. Když podlehnu tomuhle dojmu, mohu odpojit tak důležitou a podstatnou část sebe, že smysl mého života zůstane tajemstvím… vzpomínkouvítr vane z minulanese obrazy známé i tušenégalerie tiše plynoucí a plynulátu rysy ostré tu shovívavě mlženéblízcí dřívbylci někomu na dosahjinému odpluli v ozvěny nedohlednavzpomínkou překačujem‘ Času práhkruh moudrých z minula do následnavzpomínkou jíž úcta dává vůnizdravice...
prosté
Na setkání v Míru vnitřním i vnějším mě zaujalo srovnání jakéhosi vnitřního očekávání s událostmi, kterými jsem procházel. Nejdřív se mi zdálo, že něčeho bylo míň, než jsem čekal. Brzy poté jsem pochopil, čeho jsem dostal mnohem víc. A to byl a je možná jen začátek uvědomování. prosté divím se znovu a znovudivím se po desáté po stéztrácím niť ke kouzelnému slovuna němž...
návraty
Seděl jsem se zavřenýma očima v posluchárně Filozofické fakulty a nechal se vést krůček za krůček jejím hlasem. Chvíli jsem myslel. Na druhého z dvojice Tatu Juana, na vedle mě sedícího syna, na blízké přátele, na sebe… Pak jsem přestal myslet a začal se ztrácet. Nebo nalézat? vracím se zpět jen pár dnůdo chvíle provázené tichým hlasem…snad občas na hranicích snuprůlet světosvěty bez razítka v pase...
Motýl a Duše
Uprostřed upracovaných myšlenek, obalený zpocenou únavou z manuální práce spojené se zemí. Zvednu hlavu… a na nádherné kresbě z mraků klenot. probarvil Motýl pohled na mé nebeotiskl sebe do vatových obláčkůtu chvíli ten mžik ten vesmírný obrazz nějž v úpatí zad lehounce zebelehce jsem uchopil a vložil do sáčkuchtěl jsem ho schovat si pro strýčka Příhoduv náprsní kapsičce bude mi nablízkusotva se dotkl...
vzkazy Velkého Ducha
Známe to všichni. Pro jednoho dětská hra s pomíjivými obrazy v mracích, pro jiného náhodná seskupení vodních par, pro dalšího příběhy. Pro dávného indiána Hladí Slovem je obrazovou knihou Velkého Ducha plnou symbolů. Zdánlivým paradoxem může být, že symbol může vzniknout i z důsledku ne právě obdivovaných stop letecké dopravy. Vše je Velký Duch 🙂 Věnováno lidem a energiím...
od Míši a pro Míšu
Přijeli jsme do malého kempu u přehrady. Za okénkem seděla na maminčině klíně pomocnice. Bytost plně zaujatá možností být součástí tvoření potvrzení o zaplacení vstupu.Přicházela slova pro tuto vílu. Když jsem začal psát, najednou jsem zjistil, že nepíšu pro ní, ale odrazy uvědomění, které skrze ní přišly, jsou ale určeny mně či dospělým obecně.Ponořil jsem se tedy znovu do obrazu téhle...
delfíni léta ’24
Napsala slova, která si přivezla z plavby za a s delfíny: radost, láska, hravost, pozornost, doteky, milování, sounáležitost, krása, volnost, spojení, splynutí, otevřené srdce, uč se, předávej, vrať se, usmívej se, propojuj se, naslouchej, vnímej, všichni jsme jedno... Přišly verše...
muž ženě
Původně jsem chtěl napsat pár veršů, pak přišel nápad, že některé verše jsou psané v notových linkách a jsou hlasy, které je z nich dokáží převést do melodií.