
rozkvétání
potkal jsem dívku co slyší mlčela ze zvyku desítky dlouhých let vzpomínkou sáhla na tóny světa vyšší...
potkal jsem dívku co slyší mlčela ze zvyku desítky dlouhých let vzpomínkou sáhla na tóny světa vyšší...
sklopím oči a na chvíli se ztratím tak ona v pokoře slova kreslí obraz duše přikrčená čeká až sebevědomí se vrátí...
Najednou se z nebe snesla krásná zelenozlatá vážka a usedla poblíž jednoho z věnců. Po chvíli dvakrát či třikrát volně obkroužila rakev a zmizela ...
proud slov jak paprsek rozrazil mlčení když Měsíc a Odvaha dosáhli úplnosti v lehkosti vydal se svět kolem proměnit...
až Čas zaklepe na své vlastní dveře pak otevře se Mysl a vyplují obrazy třeba o koni co létá ač neopeřen...
Dívka kráčela procházkou známými cestami. V hlavě se honily myšlenky nejprve obvyklým tempem...
čekalo mimo čas až noha šlápne a ruka vyloví jej ze dna...
Ta kráčí kruhem každý krok zmenšuje jeho poloměr po křivce otazníku jak lehké je být zebře pruhem...
ššš eptej mi o kráse mé vemněženy klidně mi slova i dvakrát zopakuj vzpomínky obav něhou zasněženy a na chvíli tuhle prosebně volám Stůj
Najednou se z nebe snesla krásná zelenozlatá vážka a usedla poblíž jednoho z věnců. Po chvíli dvakrát či třikrát volně obkroužila rakev a zmizela ...