Motýl a Duše

Uprostřed upracovaných myšlenek, obalený zpocenou únavou z manuální práce spojené se zemí. Zvednu hlavu… a na nádherné kresbě z mraků klenot.

probarvil Motýl pohled na mé nebe
otiskl sebe do vatových obláčků
tu chvíli ten mžik ten vesmírný obraz
z nějž v úpatí zad lehounce zebe
lehce jsem uchopil a vložil do sáčku

chtěl jsem ho schovat si pro strýčka Příhodu
v náprsní kapsičce bude mi nablízku
sotva se dotkl jí byl ten tam bez zjevného důvodu
jen z dálky jsem zaslechl cinkání řetízku

dotkl se srdce a zmizel v něm beze stopy
maličká branka v něm se pro něj otevřela
zbyla jen radost že je čeho se nelze chopit
vůle a touha a chtění… 
zbyla tu po nich jen prázdná cela
s Motýlem Duše se proletěla