hádanky do vany

O tom, co jsou, jak a pro koho vznikly první, to se dozvíte v předmluvě tohoto malého dílka, které si právě hledá cestu do světa k dalším zvídavým dětem. Malá ochutnávka dále.

Věnováno Rozárce a Medulce a všem dalším zvídavým

Bylo, nebylo, v jedné vesničce nedaleko města bydlela dvě děvčátka. Jak se jmenovala? Počkejte, ta jejich jména voněla jako nějaké kytičky… Už vím. Ta starší byla Rozárka, ta mladší Medulka.

Jednou jsem byl u nich na návštěvě a slyšel, že když se před spaním koupou ve vaně, dávají si s rodiči hádanky. „Neznáš nějakou? Už nám docházejí.“ Copak já, že bych si pamatoval nějakou hádanku! „Neznám, ale poohlédnu se po nějakých,“ slíbil jsem.

A jak se tak doma ohlížím, jestli nějakou neuvidím, objevila se první: „Napiš mě, prosím, chtěla bych udělat radost dětem. Prosím! Chtěla bych je rozesmát nebo pošimrat na nožce, když se od samého přemýšlení zamračí. Prosím…“

Tak jsem ji napsal. Mezi hádankami se to rozkřiklo a začaly chodit další. Posílám je k vám, děti, a věřím, že si každý najde nějakou, která bude ta pravá smací nebo šimrací.
Váš Olda

(nahlédněte na obrázky dále nebo ťukněte sem a máte PDF…)