Čas
A poslední tátova odpověď na stesk vzdálené dovolené nejmladší dcery.
vlna za vlnou připlouvá se vzkazem k pobřeží
tam obejme útes skálu či kameny
zdánlivě beze stopy zmizí už mořem neběží
když hledáš ji jen bezradně krčíš rameny
beze stopy
a přece mění útesům jejich tváře
Trpělivost se malého kladívečka chopí
a ťuká a ťuká a ťuká
vlnami přes všechny lidské kalendáře
co je to Dlouho a co je to Hned
záleží odkud se díváš a koho se ptáš
jednou je Hned věčnost a zastaví se svět
jindy Dlouho pádí tryskem a Čas odhodí svůj plášť
jak malíř zdobí Čas tváře a duše svými tahy
tváře lidí útesů i celých světů
se všemi je hotov hned anebo záhy
ve zbylém čase zrníčky písku
sype jemné zdobení mandalovému květu
