
paprsek
proud slov jak paprsek rozrazil mlčení když Měsíc a Odvaha dosáhli úplnosti v lehkosti vydal se svět kolem proměnit...

proud slov jak paprsek rozrazil mlčení když Měsíc a Odvaha dosáhli úplnosti v lehkosti vydal se svět kolem proměnit...

až Čas zaklepe na své vlastní dveře pak otevře se Mysl a vyplují obrazy třeba o koni co létá ač neopeřen...

Dívka kráčela procházkou známými cestami. V hlavě se honily myšlenky nejprve obvyklým tempem...

čekalo mimo čas až noha šlápne a ruka vyloví jej ze dna...

tak jak se máte holky moje vím bolelo vás to asi nejmíň trošku pak zavezly nás společně do pokoje...

dovol mi číst z Tvých očí žádá Osud a na odpověď nečeká...

Ta kráčí kruhem každý krok zmenšuje jeho poloměr po křivce otazníku jak lehké je být zebře pruhem...

ššš eptej mi o kráse mé vemněženy klidně mi slova i dvakrát zopakuj vzpomínky obav něhou zasněženy a na chvíli tuhle prosebně volám Stůj

Najednou se z nebe snesla krásná zelenozlatá vážka a usedla poblíž jednoho z věnců. Po chvíli dvakrát či třikrát volně obkroužila rakev a zmizela ...

copak je asi za stěnou z mlhy? čípak to v dálce slyším hlasy? proč nemohl by tenhle most být z duhy? drobounké kapičky sedají na mé řasy ...