Uprostřed upracovaných myšlenek, obalený zpocenou únavou z manuální práce spojené se zemí. Zvednu hlavu… a na nádherné kresbě z mraků klenot. probarvil Motýl pohled na mé nebeotiskl sebe do vatových obláčkůtu chvíli ten mžik ten vesmírný obrazz nějž v úpatí zad lehounce zebelehce jsem uchopil a vložil do sáčkuchtěl jsem ho schovat si pro strýčka Příhoduv náprsní kapsičce bude mi nablízkusotva se dotkl...
Známe to všichni. Pro jednoho dětská hra s pomíjivými obrazy v mracích, pro jiného náhodná seskupení vodních par, pro dalšího příběhy. Pro dávného indiána Hladí Slovem je obrazovou knihou Velkého Ducha plnou symbolů. Zdánlivým paradoxem může být, že symbol může vzniknout i z důsledku ne právě obdivovaných stop letecké dopravy. Vše je Velký Duch 🙂 Věnováno lidem a energiím...
Přijeli jsme do malého kempu u přehrady. Za okénkem seděla na maminčině klíně pomocnice. Bytost plně zaujatá možností být součástí tvoření potvrzení o zaplacení vstupu.Přicházela slova pro tuto vílu. Když jsem začal psát, najednou jsem zjistil, že nepíšu pro ní, ale odrazy uvědomění, které skrze ní přišly, jsou ale určeny mně či dospělým obecně.Ponořil jsem se tedy znovu do obrazu téhle...
Napsala slova, která si přivezla z plavby za a s delfíny: radost, láska, hravost, pozornost, doteky, milování, sounáležitost, krása, volnost, spojení, splynutí, otevřené srdce, uč se, předávej, vrať se, usmívej se, propojuj se, naslouchej, vnímej, všichni jsme jedno... Přišly verše...
