ššš eptem
ššš eptej mi o kráse mé vemněženy klidně mi slova i dvakrát zopakuj vzpomínky obav něhou zasněženy a na chvíli tuhle prosebně volám Stůj
zastavení, zamyšlení, nahlížení, vhlížení
bezeslovné hlubiny
Najednou se z nebe snesla krásná zelenozlatá vážka a usedla poblíž jednoho z věnců. Po chvíli dvakrát či třikrát volně obkroužila rakev a zmizela ...
cesty snů
copak je asi za stěnou z mlhy? čípak to v dálce slyším hlasy? proč nemohl by tenhle most být z duhy? drobounké kapičky sedají na mé řasy ...
v záčasí
Čas drobí či natahuje kroky domluva s ním je vždycky těžká pletou se lidské duši dny hodiny a roky soutěží s Časem lidské mysli koloběžka
v rekonstrukci
Co dělá impro? Impro ve smyslu improvizačního divadla. Diváky může pobavit, protagonisty také, mimo to je také může...
vzpomínkou
Památka zesnulých. Památka zní ale trochu uzavřeně, ukončeně. Když podlehnu tomuhle dojmu, mohu odpojit tak důležitou a podstatnou část sebe, že smysl mého života zůstane tajemstvím… vzpomínkouvítr vane z minulanese obrazy známé i tušenégalerie tiše plynoucí a plynulátu rysy ostré tu shovívavě mlženéblízcí dřívbylci někomu na dosahjinému odpluli v ozvěny nedohlednavzpomínkou překačujem‘ Času práhkruh moudrých z minula do následnavzpomínkou jíž úcta dává vůnizdravice...
prosté
Na setkání v Míru vnitřním i vnějším mě zaujalo srovnání jakéhosi vnitřního očekávání s událostmi, kterými jsem procházel. Nejdřív se mi zdálo, že něčeho bylo míň, než jsem čekal. Brzy poté jsem pochopil, čeho jsem dostal mnohem víc. A to byl a je možná jen začátek uvědomování. prosté divím se znovu a znovudivím se po desáté po stéztrácím niť ke kouzelnému slovuna němž...
návraty
Seděl jsem se zavřenýma očima v posluchárně Filozofické fakulty a nechal se vést krůček za krůček jejím hlasem. Chvíli jsem myslel. Na druhého z dvojice Tatu Juana, na vedle mě sedícího syna, na blízké přátele, na sebe… Pak jsem přestal myslet a začal se ztrácet. Nebo nalézat? vracím se zpět jen pár dnůdo chvíle provázené tichým hlasem…snad občas na hranicích snuprůlet světosvěty bez razítka v pase...
Motýl a Duše: jak se (také) rodí fotografie
Sedíte zpocení ve stínu keře, abyste za malou chvíli znovu dobrovolně vstoupili do odpolední červencové výhně a proměňovali část země ze skladiště odpadu v ráji vegetace na cosi harmoničtějšího. Vzhlédnete k nebi a uvidíte Motýla. Velkého motýla a až neuvěřitelně rychlého.„Ahoj. Počkej chvíli! Můžu si Tě vyfotit?“Samozřejmě nečekám, že odpověď uslyším, samozřejmě čekám, že odpověď uvidím. Motýl zmizí za keřem. Tak nic. Vzápětí se...
Motýl a Duše
Uprostřed upracovaných myšlenek, obalený zpocenou únavou z manuální práce spojené se zemí. Zvednu hlavu… a na nádherné kresbě z mraků klenot. probarvil Motýl pohled na mé nebeotiskl sebe do vatových obláčkůtu chvíli ten mžik ten vesmírný obrazz nějž v úpatí zad lehounce zebelehce jsem uchopil a vložil do sáčkuchtěl jsem ho schovat si pro strýčka Příhoduv náprsní kapsičce bude mi nablízkusotva se dotkl...