Na setkání v Míru vnitřním i vnějším mě zaujalo srovnání jakéhosi vnitřního očekávání s událostmi, kterými jsem procházel. Nejdřív se mi zdálo, že něčeho bylo míň, než jsem čekal. Brzy poté jsem pochopil, čeho jsem dostal mnohem víc. A to byl a je možná jen začátek uvědomování. prosté divím se znovu a znovudivím se po desáté po stéztrácím niť ke kouzelnému slovuna němž...
Seděl jsem se zavřenýma očima v posluchárně Filozofické fakulty a nechal se vést krůček za krůček jejím hlasem. Chvíli jsem myslel. Na druhého z dvojice Tatu Juana, na vedle mě sedícího syna, na blízké přátele, na sebe… Pak jsem přestal myslet a začal se ztrácet. Nebo nalézat? vracím se zpět jen pár dnůdo chvíle provázené tichým hlasem…snad občas na hranicích snuprůlet světosvěty bez razítka v pase...
